Společenská výchova s MŠ

PROSTŘEDKY VEDOUCÍ K NAPLNĚNÍ PRVKŮ ETICKÉ VÝCHOVY

• Rozvíjení vztahu dítěte k vlastní osobě.
• Osvojování si základních hygienických návyků.
• Osvojování si základních kulturních způsobů chování.
• Osvojování si základních společenských způsobů chování.
• Rozvíjení vztahu dítěte k vlastní osobě
• Rozvoj samostatnosti dítěte.
• Rozvíjení a posilování sebevědomí.
• Dodržování pravidel správného chování.
• Předcházení konfliktům.
• Vnímání pokynů učitelky.
• Šetrné zacházení s hračkami a předměty denní potřeby.
• Plnění drobných úkolů a povinností (hospodáři, úklid hraček a osobních věcí, …).
• Správné hodnocení vlastního chování a chování ostatních dětí.
• Vedení dětí k tomu, aby se uměly podřídit společným zájmům.
• Vedení dětí k projevům rozhodnosti, otevřenosti, vytrvalosti, čestnosti, pravdomluvnosti, ohleduplnosti.
• Přiměřené usměrňování dětské impulsivnosti.
• Vedení dětí k ukázněnosti, dodržování pravidel jednání a chování.
• Zdvořilé jednání s vrstevníky a dospělými, tzn. pozdrav, oslovení, požádání, poděkování, vyslechnutí druhého, neskákat do řeči = nechat domluvit.
• Vedení dětí k cílevědomosti a trpělivosti při překonávání překážek, tzn. úklidové práce, práce hospodářů, péče o vlastní zevnějšek.
• Prohlubování citové vazby rodině (k rodičům, sourozencům, k lidem v jejich okolí).
• Rozšiřování poznatků o práci a zaměstnání rodičů.
• Posilování autority rodičů.
• Rozvíjení a prohlubování u dětí vztahu k domovu, k místu svého bydliště.
• Projevování kladných postojů v péči o přírodu.
• Vytváření citové vazby ke kulturním hodnotám.
• Osvojování si základních hygienických návyků
• Samostatné použití toalety i toaletního papíru.
• Včas a samostatně používat kapesník.
• Přikrýt si ústa při kýchání, kašlání a zívání.
• Umýt si ruce před jídlem, po použití toalety, po příchodu z venku.
• Pravidelná péče o chrup, tzn. čištění zubů ráno, po jídle, večer a pravidelné návštěvy u zubního lékaře.
• Péče o vlastní zevnějšek, tzn. čistota těla, oblečení, česání, stříhání vlasů, čistota a stříhání nehtů.
• Dbát o čistotu oblečení a jeho úpravu.
• Péče o své věci, tzn. skládání, úklid, čistota.
• Osvojování si základních kulturních způsobů chování

Třída je skupina, kde se děti cvičí ve vztazích mezi lidmi, v tzv. modelech chování. Snažíme se ke všem chovat tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Projevy galantnosti:

Chlapec by měl projevovat ohleduplnost a zdvořilost nejen vůči starším ženám, ale i vůči svým kamarádkám.

Chlapci byli vždy bojovníci, proto se rádi chlubí svojí silou, převahou, chytrostí.

Dívky bojují úsměvem, laskavostí a přitažlivostí.

Mladší kamarádi si zaslouží ochranu a trpělivost.

Mezi chráněné patří i děvčata.

• O pomoc kamaráda nebo dospělého požádáme.
• O zapůjčení hračky rovněž žádáme.
• Poděkujeme za vše.
• Přednost dáváme, procházíme-li dveřmi.
• Pomáháme při oblékání do kabátu nebo bundy.
• Pomáháme se zavadly.
• Nabízíme oporu při balancování (např.: kluzká silnice, schody, …).
• V případě, že narazíme do kolemjdoucího, omluvíme se slovy „Promiňte“.
• V případě, že narazí někdo do nás a omluví-li se, řekneme: „Nic se nestalo“ a usmějeme se, abychom dali najevo, že se nezlobíme.
• Vyhýbáme se kolem jdoucím – především starším lidem, ženám, maminkám dětmi a lidem, co něco nesou.
• Vcházíme-li do budovy, přednost dáváme těm, kteří vycházejí, invalidům a starším lidem (ti mají přednost vždy).

Divadlo, kino

• Chodíme včas, nic nejíme.
• V divadle si vždy ponecháme kabáty v šatně.
• Do řady vstupuje jako první chlapec.
• Jdeme čelem k divákům.
• Dívka sedí po pravici chlapce (jsou výjimky – pokud dívka špatně vidí, chlapec jí ponechá lepší místo).
• Nerušíme ostatní, jakmile začne představení.
• Skončí-li představení, chlapec vyzvedne kabát sobě i dívce. Pomůže dívce obléci a společně odcházejí.

Dopravní prostředky

• V tramvaji, v autobuse, v metru jsme ohleduplní k ostatním cestujícím.
• Během nastupování dáváme přednost těm, co vystupují.
• Během vystupování dáváme přednost starším lidem, ženám, invalidům.
• Sedíme s nohama pod sebou, abychom nepřekáželi.
• Sednout pustíme staré lidi, invalidy, maminky s dětmi (je velice nevhodné, pokud někdo pustí sednout maminku s dítětem a ona posadí dítě, měla by si dítě posadit na klín nebo si je postavit u nohou).
• V dopravních prostředcích se bavíme potichu.

Telefonování

• Během telefonování nejprve pozdravíme a představíme se.
• Do telefonu nekřičíme.
• Mluvíme krátce a jasně.
• Nejprve se zeptáme, zda volaný může mluvit. V opačném případě zavoláme později nebo jej požádáme, aby nás zavolal.
• Během slavností, návštěvy u lékaře, v divadle, v restauraci apod. mobilní telefon uvedeme na tichý chod nebo jej vypneme, abychom nerušili.

Restaurace

• Do restaurace vstupuje první chlapec, aby dívku uvedl.
• Chlapec pomůže dívce se svlékáním kabátu a sám si jej uloží do šatny nebo na věšák.
• Chlapec uvede dívku ke stolu a nabídne jí lepší místo.
• Chlapec pomůže dívce se židlí a sedne si, až se dívka usadí.
• Kabelka nepatří na stůl, ale za sebe na židli. V případě, že je kabelka velká, položí si ji dívka k nohám tak, aby nepřekážela obsluze.
• Na obsluhu nelouskáme prsty, nevoláme na ni. Číšník přijde sám. V případě, že tomu tak není, přivoláme jej pohledem.
• Jídlo si objednává každý sám.
• Dívka začíná jíst každý sám.
• Dívka začíná jíst první, pokud donesou pokrm oběma najednou.
• Jíme pomalu. U jídla si můžeme tiše povídat.
• Nevíme-li si s něčím rady, nestydíme se zeptat číšníka, jak na to (např.: vykostění pstruha, …).
• Osvojování si základních společenských způsobů chování

Ve společnosti si nejsme všichni rovni. Tradice nás zavazuje k větší úctě vůči starším lidem, k ženám, k nadřízeným. S větší ohleduplností se chováme k maminkám s malými dětmi a k invalidům. Učíme se chovat na společenských akcích (př.: svatba, oslava aj. – Mini taneční s lektorkou tance nebo Pohybové aktivity s hudbou pod vedením tanečnice).

 Zdravení

• Zdravíme všechny známé i neznámé.
• Zdravíme lidi starší a lidi společensky významnější.
• Zdravíme všechny známé i neznámé tam, kde se o samotě setkáváme tváří v tvář (např.: u lékaře, ve škole, …).
• Nezdravíme všechny známé a neznámé tam, kde je velké množství lidí (např.: supermarkety, sportovní haly, …).
• Zdravíme zřetelně a dostatečně hlasitě „Dobrý den.“, ne zkráceně.
• Setkáme-li se známými, podáme si současně i ruku. Ruku nabízí vždy žena nebo společensky významnější člověk.

Podávání ruky

• Lidé starší, lidé společensky významnější a ženy podávají ruku první.
• Ruku nabízí vždy významnější méně významnému, starší mladšímu, dívka chlapci a šéf podřízenému.
• Podává se vždy pravá ruka (i leváci), protože je čestnější.
• Nepodáváme ruku přes překážku (např.: stůl, …).
• Muž při podávání ruky vždy stojí. Žena při podávání ruky může sedět, jinak vstane.
• Stisk ruky by měl být pevný, ale ne drtivý. Ruka se tiskne krátce, netřeseme s ní.

Představování

• Společensky významnější osoba by měla jako první vědět, s kým ji chceme seznámit. Představíme tedy nejprve chlapce dívce, učitelku ředitelce, kamaráda mamince, …
• Představujeme-li se sami, vyslovíme zřetelně celé své jméno, a potom příjmení. Nerozumíme-li, ihned se zeptáme.

Oslovení

• Podle toho, jak někoho oslovíme, vyjadřujeme svůj vztah k jeho osobě.
• Oslovením můžeme potěšit nebo urazit (např.: člověče, kamaráde, pane, …).
• Tituly jsou součástí jména a musíme jej respektovat.

Tykání

• Navrhuje významnější méně významnému, starší mladšímu, dívka chlapci, šéf podřízenému.

Pohled

• Během rozhovoru s jinou osobou se díváme zpříma.
• Neuhýbáme pohledem.
• Neklopíme hlavu.
• Lehce a jemně se usmíváme.
• Nedíváme se unuděně, nadutě, přezíravě, zamračeně, ale příjemným pohledem.

Postoj

• Hovoříme-li s někým, stojíme vzpřímeně, nehrbíme se, ruce jsou uvolněné podél těla (ne v kapsách, ne v bocích, ne založené na hrudi).
• Květinu nejprve rozbalíme a potom předáme.
• Ozdobené obaly na květině nenecháváme.
• Nejprve oslavenci podáme ruku, potom mu předáme dárek a květinu.

Stolování

• Jíme tak, abychom se nemuseli stydět.
• Látkový ubrousek si položíme na klín a po ukončení jídla ho složíme a položíme na stůl.
• Papírový ubrousek si nedáváme na klín, necháme jej ležet na stole. Nejlépe na pravé straně talíře, abychom si mohli utřít ústa. Po ukončení jídla jej přeložíme (necumláme) a dáme na talíř. Papírový ubrousek používáme vždy, když cítíme, že nám zůstala stopa po jídle na ústech nebo chceme-li se napít.
• U stolu sedíme zpříma, neopíráme se lokty o stůl. Pokud nejíme, odpočívají ruce na stole mezi zápěstím a loktem. Ruce nemáme v klíně.
• Během jídla se ruce neopírají o stůl. Lokty držíme u těla, abychom nešťouchali sousedy.
• Před napitím si otevřeme lehce ústa ubrouskem.
• Nerozvalujeme se na židli.
• Nestrkáme se, nevydáváme žádné zvuky.
• Chceme-li sůl, párátko apod., požádáme obsluhu nebo toho, kdo je má u sebe. Nic si nebereme sami.
• Upadne-li nám příbor, nepokládáme jej na stůl, ale dáme obsluze, přinese nám čistý.
• Spadne-li kousek jídla na stůl nebo do klína, vezmeme jej do ubrousku a i s ubrouskem odložíme na kraj stolu.
• Rozlijeme-li něco, zavoláme obsluhu a ta skvrnu přikryje látkovým ubrouskem.
• Pijeme jen tehdy, nemáme-li sousto v ústech.
• Netlučeme lžící do talíře.
• Dívky se u stolu neupravují, omluví se a jdou na toaletu.
• Pod stolem se nezouváme, nepovolujeme si opasek apod.

Gestikulace

• Při rozhovoru nešermujeme rukama před obličejem.
• Nedotýkáme se druhého člověka.
• Nestojíme příliš blízko (½ až ¾ m).
• Neprskáme.
• Gestikulujeme jen ve výši pasu.

Chůze

• Rovná a vzpřímená, ne klátivá.
• Společensky významnější osoby, ženy a dívky jdou vždy po pravici.
• Jdou-li dva chlapci a jedna dívka, jde dívka uprostřed.

Přednost

• Ve dveřích dáváme přednost lidem společensky významnějším, ženám a starším lidem.
• Vždy dáváme přednost maminkám s dětmi a invalidům.

Návštěvy

• Pozvání na návštěvu do soukromí je velká pocta, nemůžeme ji odmítnout, jen oddálit.
• Vždy přinášíme nějaký dárek – víno, moučník, květiny, …
• Na návštěvu chodíme o 10 minut později, abychom dali hostitelům čas na dokončení příprav.
• Na formální návštěvě se nezouváme, jen když jdeme k dobrým kamarádům.
• První věta na návštěvě ba měla být pochvala (bytu, nábytku, připraveného pohoštění, …), abychom navodili příjemnou atmosféru.

Dárek

• Dárek si necháme pěkně zabalit.
• Dárek podáváme s laskavými slovy „Hledal jsem něco, čím bych tě potěšil, udělal radost.“
• Oslavenec musí dárek rozbalit a pochválit, a to i pokud se mu příliš nelíbí, nehodí.
• Pochvalou oceňujeme snahu a úsilí dárce.
• Používání příboru má své pravidlo = kolik chodů, tolik příborů. Odebíráme jej postupně od vnější strany k talíři.
• V případě, že jíme jídlo, které není třeba krájet, bereme vidličku do pravé ruky hroty nahoru a držíme jí jako lžíci.
• Těstoviny jíme s vidličkou v pravé ruce a můžeme si pomáhat lžící v levé ruce.
• Jíme-li polévku z talíře, lžíci necháme v talíři.
• Jíme-li polévku z misky s podšálkem, lžíci po jídle dáme na podšálek.
• Jíme-li polévku z misky s oušky, můžeme poslední třetinu vypít.
• S moučníkovým příborem (obvykle leží nad talířem) jíme tak, že vidličku uchopíme do levé ruky, lžičku do pravé a používáme jí jako nůž = krájíme např.: palačinku nebo závin, přihrnujeme šlehačku nebo krémy a vidličkou neseme do úst.

 

PROSTŘEDKY VÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ ETIKETY

1. Přímé působení

• Didaktické hry.
• Učení.
• Pracovní činnosti.

1. Nepřímé působení

• Tvořivé hry.
• Oslavy svátků a narozenin dětí.
• Návštěvy kina, divadla, koncertů.

 

AKCE ŠKOLY

• Schůzka pro rodiče se seznámením s programem etické výchovy.
• Průběžné třídní schůzky.
• Ukázky přímé práce s dětmi se zaměřením na etiketu.

 

KLADNÁ ZPĚTNÁ VAZBA

Kladná zpětná vazba se dá používat dvěma způsoby:

• K upevňování žádoucího chování.
• K redukci chování nežádoucího.

 

Nejdůležitější je přestat vyhledávat nevhodné chování a soustředit se na chování správné!

• Kladnou zpětnou vazbu používáme k potlačení nesprávného chování = vyhledávat okamžiky, kdy dítě spolupracuje (řekneme např.: „Děkuji ti, žes mi pomohl.“)
• Děti věří tomu, co jim řekneme, jednají podle toho, co od nich očekáváme. Soustředíme-li pozornost na kladné vlastnosti, budeme je posilovat. Povzbuzujeme a chválíme děti, aby rostlo jejich sebevědomí.
• Naučme se u dětí nacházet dobré vlastnosti.
• Všímejme si jejich správných rozhodnutí a zaměřme se na dobré chování.
• Pokud dítě chválíme, buďme konkrétní. Je nutné chválit určité chování, ne dítě.
• Nezasloužená pochvala může vést k domýšlivosti nebo falešnému sebeuspokojení.
• Vyzdvižením konkrétnímu chování jasně poukazujeme na správné rozhodnutí.
• Právě kladná zpětná vazba dává dětem potřebnou motivaci, protože povzbuzuje jejich sebevědomí.
• Kladnou zpětnou vazbou budujeme v dětech vědomí vlastní hodnoty a úctu k sobě samým.