Září a říjen „U Slůňátek“

CO SE UČÍME „U SLŮŇÁTEK“

Říkala:
Všechny moje prsty, schovaly se v hrsti, 1,2,3,4,5 spočítám je hned.

Nikoho to nenapadlo, z prstů máme počítadlo. 1,2,3,4,5 závidí nám celý svět.

Shoď mi kaštan, kaštane, vždyť se ti nic nestane, když mi jeden kaštan shodíš, jenom trochu hlavou hodíš.

Za chalupou na poli vyrostli nám brambory, pojď Škubánku pytle vem, vykopem je všechny ven. Za chalupou na políčku, sklidíme i cibuličku, řepu, salát, okurku, smíme spolu na dvorku.

Písničky:
To je kopec to je hrad:
To je kopec, to je hrad, to je zajíc, to je had, to je auto, to je vlak, to je slunce, to je mrak, to je den a to je noc, to je malo, to je moc.

Rok:
Jaro, léto, podzim, zima, to je celý rok. Stejně letos jako vloni tak i napřes rok. Po jaru je vždycky léto, podzim po létu. A nežli se nadějeme zima už je tu.

V lese:
V lese je krásně, jehličí voní, příroda prosí nebuďte sloni. My sloni nejsme, půjdeme tiše, co les nám dává chcem vidět i slyšet.

Oči:
Oči mame dvě, uši mame dvě, vlasů mame moc, učesat a dobrou noc. Nohy mame dvě, ruce mame dvě, zubů máme moc, vyčistit a dobrou noc. Prstů máme pět ještě jednou pět, dohromady moc. Pac a pusu dobrou noc.

Houby:
Hádaly se houby, hadaly se v lese, kterou z nich si houbař odnese. A už kráčí lesem, houbař kudrnatý. Neodnesl žádnou, byly jedovatý.

Zahradník:
Šel zahradník, do zahrady, s motykou, s motykou. Vykopal tam rozmarýnu velikou, velikou. Nebyla to rozmarýna, byl to křen, byl to křen. Vyhodil ho Zahradníček z okna ven, z okna ven.

Pohybová hra:
Tiše, tiše ježek spi
Vstávej, vstávej ratata
Zajíček v své jamce
Na slepou bábu